Věc Makropulos

Divadelní hra z roku 1922 nastoluje otázku morálních důsledků umělého prodlužování lidského života a oddalování smrti, což je v dnešní době více než aktuální téma. Hlavní hrdinkou je dcera rudolfínského alchymisty, které její otec podal elixír nesmrtelnosti a ona se díky tomu dožívá tří set let. Není sice šťastná, ale smrti se bojí, proto hledá recept na elixír, který její otec kdysi sepsal, aby se mohla zase omladit a prodloužit si život. Nakonec ale stejně proúpadá deziluzi ze své příliš dlouho trvající existence. Tato hra byla již roku 1925 Leošem Janáčkem adaptována na operu, která se s úspěchem hraje dodnes.